Nebudeme tvrdit, že je pizza nejlepším vynálezem lidstva, ale musíme přiznat, že nám to proletělo hlavou. Lahodné těsto, někdy křupavé, jindy měkoučké, s tradiční chutí a připravované v troubě nebo peci a se všemi těmi lahodnými přísadami… a přelité sýrem. Vlastně není tak těžké přiblížit se k dokonalosti. Je ale pizza opravdu italská? Kdy se poprvé objevila? Vykresleme si historii pizzy krátkými tahy štětce:
Pochází pizza z Itálie?
Podle dokumentů, které zatím máme k dispozici to skutečně vypadá, že ano. Existují téměř totožné záznamy o jídle, které se jedlo v říši Římské. Rodinné vztahy ve starověkém Římě by dnes vydaly na slušnou televizní reality show, ale v toho opravdu Itálii vynalezli více než Edison – a ještě mnohem více se zaměřením na služby. A je proto, teď už ne překvapivě, mezi tím vším i prvotřídní pizza. Je pravda, že můžeme lehce diskutovat o tom, kdo jako první přišel s nápadem připravit sendvič vložením surovin mezi dva krajíce chleba. Ovšem svědectví, která se k nám dostávají, už hovoří o jakémsi plochém chlebu s kousky jídla z této zeměpisné oblasti (vidíte, už tehdy vařili udržitelně a z domácích zdrojů). Jinými slovy, s největší pravděpodobností užívali olej a olivy.
Víme, že tento chléb byl pečený když ne na dně pece, tak co nejblíže k němu. Zdá se, že takzvaná panis focacis tak vedla k focaccii. Na tu se dnes nespravedlivě pohlíží, jakoby to měla být chudá příbuzná ušlechtilé pizzy. Jde ale ve skutečnosti o další vynikající jídlo. Tyto “předpizzy” se prodávaly na gladiátorských zápasech mezi veřejností za cenu jeden a půl denáru za střední porci. Tohle jsme si vymysleli, ale je na vás, abyste byli při čtení pozorní 🙂
V historii pizzy existují i podobná jídla z Řecka a Persie, a samozřejmě Egypta, kde bylo používání pecí hojně rozšířeno. A ještě více pak pečení chleba. Ale zásluhu na pravosti pizzy má skutečně Itálie, konkrétně Etrurie.
Římská pinsa
Římská pinsa je dalším předchůdcem pizzy, také z doby říše Římské. Pro ty z vás, kteří si mysleli, že Římané jedli jen hrozny, povalujíce se přitom na tricliniích (pohovkách bez opěradel), bude překvapením, že římská gastronomie obsahovala i spoustu drobných pochoutek. Mezi takové patřila i pinsa. Ačkoliv bylo původně jejím účelem spíše sloužit jako podklad pro suroviny, které se kladly nahoru, vyvinula se pinsa v křupavou a šťavnatou pečivovou základnu, kterou dnes dostaneme v charakteristickém oválném tvaru. Pizza ani její předchůdci se také vždy nepovažovali za hlavní jídlo.
Pizza se rodí v Neapoli
Nebo se spíše v Neapoli znovuzrodila – historie pizzy nás zavede do města v jižní Itálii. Skutečnost je však taková, že kromě konkrétního místa zdroje se říká, že bylo tohle jídlo zachráněno a zpopularizováno chudými vrstvami obyvatel. Stejně jako většina jídel, která si dnes tak užíváme. Hlad pozoruhodně zbystří vynalézavost. Vracíme se do 18. století, kdy pizza obsahuje už jednu ze svých hvězdných ingrediencí: rajčata. Ta v Evropě nejsou k dostání do té doby, dokud je v 16. století nedovezou dobyvatelé z Ameriky. Pizza byla levné, ale syté a výživné pouliční jídlo. První známá pizzerie byla nakonec otevřena v Neapoli kolem roku 1830 a dodnes existuje!
Zrození pizzy Margarita
Jedna z nejbájnějších pizz zrozená v Neapoli a s královskou historkou k tomu – to je pizza Margarita. Vypadá to, že vznikla na konci 19. století v tomto městě. Pizzaiolo – pizzařský mistr, ji vytvořil na počest návštěvy Humberta I. a jeho manželky Margarity (Markéty Savojské). Z pizzového vzorníku, který poslal panovníkům, se jeden z nich ukázal jako královnin oblíbený recept, a tak se od té doby nazývá pizza margarita. Tato pizza se skládá z rajčatového základu, mozzarely a bazalky. Je v barvách italské vlajky, protože v té době byla Itálie právě sjednocena. A je tak populární i proto, že dobře udělaná pizza často jiné suroviny nepotřebuje.
Dědictví pizzy
Na začátku 20. století byla pizza už známá mezi všemi společenskými vrstvami a rozšířila se i regionálně. K dostání byly také různé pozdější verze, jako třeba pizza římská (tenká a křupavá, s velmi jemným okrajem), neapolská pizza (vysoký okraj a více rustikální) nebo sicilská sfincione (něco mezi pizzou a focacciou). Existuje ale spousta dalších regionálních verzí.
Jak si dokážete představit, v současné době existují asociace zaměřené na ochranu tradičních receptur a určování toho, co je pizza a co už je útok na její integritu (ano, dávat nahoru ovoce je velmi odsuzováno).
Italská emigrace
Devatenácté století znamená masivní emigraci a rozhodující krok v historii pizzy. Emigrace Italů do USA byla pozoruhodná. Její portrét můžeme mimo jiné vidět i v dějinách kinematografie. Aniž bychom zacházeli do podrobností, lze se podívat třeba na snímek Kmotr II (1974). První známá italská pizzerie byla otevřena v New Yorku roku 1905. Ale teprve po druhé světové válce se začala pizza šířit po celé Severní Americe. Italsko-americké postavy pomohly pizzu popularizovat ve věku blahobytu. Frank Sinatra pizzu zbožňoval a měl svá oblíbená místa v New Yorku, kam si ji chodil vychutnávat. Na evropské frontě si pak pizzu vyzkoušelo i mnoho vojáků.
V USA nakonec skončili výrobou různých verzí pizzy, které se také staly symbolickými. I díky pizze jsou lidé v Americe méně nedůvěřiví při ochutnávání produktů “zvenčí” a rádi zkoušejí něco nového. Pizzu můžeme najít v Chicagu – tlustou a křupavou, v New Yorku – obrovskou a s tenkou kůrkou, v Detroitu – čtvercovou, v Kalifornii – tenkou a s původními přísadami, a ano, i havajskou pizzu (nebudeme se zle smát). Kromě toho vznikly nejrůznější pizzerie a franšízy, a také různě kvalitní receptury.
Jižní Amerika: jiný život pizzy
Dalším velkým regionem, která přijal mnoho italských emigrantů, byla Jižní Amerika, zejména Argentina. Koncem 19. století se tu pizza začala prosazovat, a v polovině století 20. se už těšila velké oblibě v mnoha městech. Stejně tak se šířila po Chile, Kolumbii, Uruguayi nebo Mexiku. A s mnoha různými místními recepturami si ji oblíbili i napříč zbytkem jižní polokoule, až se z ní stalo jedno z nejoblíbenějších jídel vůbec. A s kvalitou surovin, které ho na míle vzdalují od typického konceptu fast foodu velkých řetězců. Naopak, může se pochlubit mezinárodně uznávanými mistry pizzaři, kteří ji dokáží připravit na perfektní úrovni.
Historky a zajímavosti o pizze
- Na Aljašce nabízí pizzerie Airport Pizza službu rozvoz pizzy letadlem po celém státě.
- Havajská pizza nebyla vynalezena na Havaji, ale vytvořil ji Kanaďan z Ontaria.
- Odhaduje se, že se ročně prodá asi 5 miliard pizz.
- Ingredience na pizzu jsou po celém světě velmi rozmanité. Narazit můžeme na pizzu s klokanem či emu (Austrálie), s úhořem a majonézou (Japonsko), hráškem (Brazílie), vajíčkem uprostřed (Francie) nebo strouhaným kokosem (Kostarika).
- Samuel Morse, vynálezce telegrafu, ochutnal pizzu v roce 1831 a popsal i jako “nechutný druh palačinky, přelitý pomodorem nebo plátky rajčat, posypaný trochou ryb a černým pepřem a kdo ví čím ještě. Celkově to vypadá jako páchnoucí kus chleba vyhrabaný z kanalizace.” Jde vidět, že byl Morse velkým fanouškem pizzy.
Historie pizzy dál pokračuje po své trajektorii a i přesto, že jsou dnes v kurzu zdravé potraviny, pizzu si lidé objednávají rádi. Když se vyrobí z kvalitních surovin, jedná se o skvělé jídlo, které sem tam rozhodně neuškodí. Teď si navíc svou pizzu můžete připravit doma, a to v kvalitě, jakou znáte z pizzerie. Pomůže vám k tomu trouba MaestroPizza. V rámci naší ódy na pizzu vás vyzýváme, abyste našli někoho, kdo ji má opravdu rád, a pustili se do přípravy. Pizza je pobídka, na kterou slyší téměř každý a umí výborně vylepšit filmový večer nebo udělat radost, když máte tzv. cheat day v dietě. Život bez pizzy, stejně jako bez hudby, by byl určitě možný, ale smutnější.